Zobrazují se příspěvky se štítkemIngridka vypráví. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemIngridka vypráví. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 21. května 2020

S Ingridkou na výletě: Strašidlo z jeskyní aneb Cesta za pokladem

Tak vám povím, jak jsme jednu sobotu hledali poklad. 
Chcete?
Na pomoc jsem si vzala tetu, strejdu, babičku a dědu. Mámu a tátu samosebou taky.


A jdeme na to.
Jestli si myslíte, že cesta za pokladem byla jen jako, tak si to nemyslete.
Bylo to opravdické hledání skutečného pokladu, jehož mapa je popsána ve speciálním deníčku pro malé cestovatele a střeží ho strašidlo 👀
Pátrali jsme kde jinde než v zákoutích Moravského krasu.


Trasa vedla z Hostěnic k jeskyni Pekárna a dál údolím Říčky až k Hádeckému rybníku.
Cestou jsem musela splnit deset úkolů. 


 Každý byl schovaný v krabičce, která byla velmi dobře ukrytá.


Někdy jsme ji viděli málem z cesty, ale někdy to byla přímo detektivní práce.
Zvlášť, když vás mapa vede ke stromu, který už tam není.


Chtělo to i kus odvahy.
A kdo má odvahu a trpělivost...


...najde truhlu s pokladem.
Co je uvnitř vám neprozradím.
A jak je to s tím strašidlem v jeskyni?


To vám taky neprozradím. Co kdyby to četl někdo, kdo se chce taky pustit do pátrání. 
Řeknu jen, že se ho vůbec nemusíte bát. Teda toho strašidla myslím.


Většina trasy byla opravdu krásná, nenáročná a příjemná. 
U Hádeckého rybníka jsem se odměnila jedním celým perníkem s jahodovou marmeládou a párkem v rohlíku s kečupem. No jo, je to dost. Měla jsem veliký hlad.
K autu jsme se museli přehoupnout přes kopec kolem kaple sv.Anny zpět do Hostěnic.
V cíli už jsem byla pořádně uťapkaná, ale dobrodružná výprava se mi móc líbila.


A hodnocení? 
To vám napíše máma.


Takže to hodnocení:
Jak říká Ingridka trasa je nenáročná, a když nespěcháte, dají to v pohodě i malé děti. 
Na kočárek ani odrážedlo to není, takže pěkně po svých. 
Většinou vede krásnou přírodou.
Úsek přibližně mezi Ochozkou jeskyní a Hádeckým propadáním mě překvapil spíš nemile. Velké množství vykácených stromů nejen že značně ztěžovalo hledání jinak výborně připravené cesty za pokladem, ale ani okolí už nepůsobí tak příjemně. Ale asi to musí být. Co mě ale skutečně vadilo, bylo opravdu neuvěřitelné množství cyklistů 😒. Úsek je značený jako Naučná stezka nikoli cyklostezka. Přesto se mě Ingridka držela jako klíště a bála se, že ji některý bezohledný cyklista zajede. Jako kdyby tam pěší turisté zabloudili omylem. To bylo asi největší mínus celé cesty.
U rybníka bylo otevřené občerstvení a velká travnatá plocha k odpočinku. 
A rybník je koupací.
😊


Úsek od rybníka zpět do Hostěnic byl nečekaně klidný a příjemný. Kaple sv.Anny je zajímavá stavba. Doporučuji u ní chvíli posedět.


Poklad jsme našli a hledání nás bavilo. 
Výlet stál určitě za to. 
Jen nedoporučuji sobotní odpoledne. Teda pokud vám nevadí, že vám někdo přinejmenším přejede nohy.


Den jsme zakončili jak jinak než pořádným buřtováním, ohníčkováním a zpěvem.
Tak co? Kdo vyrazí za pokladem. 
Ještě v truhličce něco zbylo.
😊


Mějte se krásně
Vaše Verča a Ingridka




úterý 7. dubna 2020

Ingridka vypráví: Konečně buřty

Taky už jste se nemohli dočkat teplejšího počasí?
Konečně se dá trochu válet po zemi.


A hlavně už přišly na řadu ty buřty.
Ani nevíte, jak moc jsem se na ně těšila.


Opekli jsme je u babičky a dědy na zahradě.


 Mňam.
A s kečupem :-)


A protože první letošní byly na chalupě, znamená to, že doma nás to teprve čeká.
Závidíte?


Tak si taky dejte něco dobrého, na co jste se dlouho těšili.
A nezapomeňte se potom trochu hýbat.
Ať nemáte velká břicha.

Mějte se krásně a užívejte si jaro jak jen to jde.
Vaše Ingridka


čtvrtek 26. března 2020

Ingridka vypráví: Těším se...

Máma dnes říkala, že je vděčná, že s tátou našli odvahu se zadlužit a koupit dům se zahradou a navíc u lesa.
A co se dá dělat, když nikam moc nemůžete?


Třeba vyrobit hmyzí domeček.
Ten teda dělal táta, ale my s mámou jsme na něj nasbíraly stavební materiál.


Taky se dá zahradničit.
Když bylo pár dnů teplo, zasela jsem trochu hrášku.


Jo jo, sama. Máma mi to jen připravila a zbytek nechala na mě.
Pak se ale zase ochladilo. Tak snad nám to nezmrzne.
A když už vás to venku nebaví, můžete si něco upéct.


Třeba chleba.
Když mámě pomůžu, vždycky je moc dobrý.
Taky poslední dobou hodně šijeme.
 Kromě roušek, které si teď doma vyrábí snad všichni, zbyl čas i na jednoho skřítka.


Skřítky už mám celkem tři a každý je jiný. Tenhle se jmenuje Poslouchánek. Máma si ho vždycky dopředu nakreslí. Spolu vytaháme všechny kousky látek, co máme. A já se pak nemůžu dočkat, jestli se povede. Skřítek nakonec vypadá úplně jinak, jak na obrázku, ale mě se vždycky líbí. Takže se vlastně povede pokaždé.
:-)


Už aby se pořádně oteplilo.
Dnes v noci se mi zdálo o tom, jak na zahradě opékáme buřty. 
Mňam.
Těším se.

Myslím, že je důležité se na něco těšit. 
Hlavně ráno. Pak se totiž úplně jinak vstává.
:-)

A na co se těšíte vy?

Tak se mějte krásně
buďte zdraví
a na něco se těšte.

Vaše Ingridka




úterý 24. prosince 2019

Ingridka vypráví - Pásli ovce valaši

Volala jsem Ježíškovi. 


"Příjdeš zase jako loni?"
Neříkal nic.
Asi nás chce napínat. 
Zkusíme mu zazpívat. 


"Hajdom, hajdom, tydlidom."
Víte, která to je?
Ne?
Tak si zopákněte koledy, ať k vám večer Ježíšek trefí. 

ŠŤASTNÉ A VESELÉ 
přeje 
Ingridka 
a tentokrát i za mámu i tátu.
☃️

pondělí 16. prosince 2019

Ingridka vypráví - Tak kam vlastně pojedeme?

Čau všichni.
Vánoce jsou za rohem, Ježíšek už strká dárky do pytle a já vám pořád ještě dlužím poslední "letní" vyprávění. To jsem ale ostuda.
Takže stručně.
 Jak to bylo, když jsem byla poprvé u moře.


Jednoho dne uprostřed září k nám přijela teta se strejdou. Společně jsme naskládali do jednoho auta všechno, co se může u moře hodit.
Po desáté večer naložili do auta i mně.
"Tak kam vlastně pojedeme?" Povídá strejda.
No a ráno jsem se probudila na Krku. 
(To je ostrov v Chorvatsku, víme?)


Tam vám bylo krásně. 


Ubytování jsme hledali pochopitelně podle toho, jakou měli skluzavku.


U moře jsme pobyli několik dnů.


A když už nás to nebavilo, odjeli jsme k jezeru.


Kdo jste to nepoznali, je to jezero Bled ve Slovinsku. 
Bylo teplejší než moře, ale koupal se jen Barfi.


Na noc jsme si vybrali kemp u Bohinjského jezera, protože kousek od tam byla lanovka, kterou jsme se hned ráno vyvezli až do nebe.


Tak vysoko jsem asi ještě nebyla a bála jsem se jenom trošku.
Jediný, kdo z výletu do oblak nebyl nadšený, byl Barfi.


Do lanovky si musel nasadit náhubek a to se mu fakt nelíbilo.
Za to, že byl tak statečný, jsme ho ještě vzali na koupačku. 


A pak už hurá směr domů.


Tak, a teď už dost o letním cestování, teď už se těším na Ježíška.
Venku to na Vánoce zatím moc nevypadá, ale připravujeme se zodpovědně.


S mámou pečeme cukroví, zpíváme koledy a Polárním expresem už jsem jela třikrát.


Taky se nalaďte vánočně.
Nikam nespěchejte.
A nezlobte, nebo vám Ježíšek nic nepřinese.
Já se taky snažím, i když je to někdy těžké.
Ale snad nějaký ten dáreček pod stromečkem najdu.

Tak zase příště.
A třeba o tom, jak jsem lovila kapra ve vaně.
Uvidíme :-)

Vaše Ingridka



















čtvrtek 3. října 2019

Ingridka vypráví - Hlavně když nezamrzají kaluže aneb léto část druhá

Ahoj všichni. Letní vyprávění pokračuje.
V srpnu toho bylo taky dost.
Nejdřív jsem byla s tátou, mámou a Barfim na dračích závodech.
Ostatní se možná nadřeli, ale pro mě to byla pohodička.


Třetí místo, už nevím v jaké kategorii, asi nejvíc ocenil Barfi.


Další týden jsem si byla zaplavat, protože jsem měla ještě nevybrané lekce za zimní marodění.


A pak jsme zase vyrazili k babičce a dědovi.
Máma s tátou se ale moc nezdrželi. 
Hodili na záda batohy a vydali se na Orlickou hřebenovku.


Vlakem a autobusem se dopravili do Olešnice v Orlických horách, a pak už jen po svých.
Nejdřív přes Vrchmezí na Masarykovu chatu.


Zdolali nejvyšší vrchol Velkou Deštnou.
Tam ale nic moc, tam se teď staví rozhledna.


První noc strávili někde u Kunštátské kaple.
Vítr, tma, zima, déšť...brrrr.
Ráno si to namířili na Anenský vrch.


Počasí prý nic moc. Ale jak říká táta, hlavně když nezamrzají kaluže.
Pak se zastavili u tvrze Hanička. Jen nevím, jestli to bylo kvůli pivu a párku nebo selfíčku s tankem.


Kolem velkého množství řopíků a bunkrů (jestli nevíte, co je to řopík, tak máte zásadní nedostatek ve vzdělání) doputovali až k Zemské bráně.


Druhou noc zavzpomínali na dětství, když přespali v táborové chatičce.


A pak už jen proběhli kolem Pastvinské přehrady do Letohradu.



Kousek se svezli vlakem a z Chocně už to došlapali. 
A došli móc uťapkaný.

Já jsme mezi tím pochopitelně měla zcela jiný program.


  
Kromě obvyklých her s dědou, jsme si tentokrát udělali výlet do Zoo.


Bylo tam spoustu zvířátek.


Některá jsem ani neznala.


A některá mě vzala mezi sebe.


Došlo i na oblíbený párek v rohlíku s kečupem


a prolízačky se skluzavkou.

A protože je to psaní zase už dost dlouhý, nechám si něco na příště.


V září to taky byla jízda.

Tak se mějte krásně. 
A teple se oblékejte. 
Venku se ochladilo a brzy dojde i na ty kaluže.

Vaše Ingridka
























S Ingridkou na výletě: Strašidlo z jeskyní aneb Cesta za pokladem

Tak vám povím, jak jsme jednu sobotu hledali poklad.  Chcete? Na pomoc jsem si vzala tetu, strejdu, babičku a dědu. Mámu a tátu samoseb...