"Mámo, honem. Příjdeme poslední."
Taky už by máma mohla poznat, co se mi honí hlavou. Můžu snad za to, že mi to mluvení ještě moc nejde?
Babička nám zařídila hodinu zpívání. Neuměla jsem si představit, jak to bude probíhat, ale těšila jsem se, protože máma doma zpívá a to mě baví.
Když jsme tam přišly, trochu jsem se polekala. S tolika dětmi a maminkami jsem nepočítala.
Posadili mě na zem: "A co teď? Asi začnu brečet."
No povím vám, bylo to na hraně. Ten pláč myslím. Ale dostala jsem do ruky dvě vařečky a nějaká paní u klavíru začala hrát. To mě uklidnilo.
Taky mám doma klavír, od Ježíška, heč. Jen je menší a růžový. Až Ježíška potkám, musím se ho zeptat, jestli ho mívá skladem i v jiných barvách. Kdo to kdy viděl, růžový hudební nástroj.
"Tů tů tů, auto už je tu."
Tuhle písničku jsem poznala. Tu zpíváme v plavání. Jen u toho bubláme do vody a místo volantu se držíme rybičky. Nakonec, zase tak velký rozdíl to nebyl. Já se držela a zpívala máma.
Když mě babi fotila, máma po mě loudila úsměv. Ale copak to šlo? Je snad na říkance "Měla babka čtyři jabka a dědoušek jen dvě." něco veselého? Máma říká, že je to proto, že si jich dědoušek víc nenatrhal. Ale já jsem přesvědčená, že už si je prostě jen snědl. A mít hlad není žádná legrace. To znám.
"Konečně pohyb."
Tuhle myšlenku by mi nevěřil ani Barfi. A s ním máme ve všem jasno.
Chození mě ale začíná bavit, a taky jsem byla ráda, že si mužů protáhnout kolena.
Zpívalo se něco o čápovi. Já znám jen "Čáp, čáp do vody šláp."
Voda nikde, tak jsem se raději moc nehýbala, abych něco nespletla.
O kbelík od barvy jsme se s mámou hezky rozdělily. Já jsem ho držela a máma bubnovala. Řekla jsem si: "Ať z toho holka taky něco má."
No a když jsem se rzhodla zapojit do kolektivu, byl konec hodiny.
Babička byla nadšená. Já jsem byla spokojená, že byla babi tak nadšená.
A máma?
Ta říkala, že dokud se zpívá, ještě se neumřelo.
Hm, ale to asi neměla ze své hlavy.
Tak se mějte hezky a někdy si zazpívejte.
Mě se momentálně nejvíc líbí Holka modrooká.
Jaká je ta vaše?
Vaše Ingridka
