čtvrtek 13. září 2018

Ingridka vypráví - a je po prázdninách...

Chcete vědět, co jsem dělala celé léto?
No bylo toho tak moc, že jsem počítač ani nestihla zapnout.
Uvařte si kafíčko a pohodlně se posaďte.
Začínáme.


Léto přišlo dřív než obvykle. Nemohla jsem se dočkat, až si budu máčet nožičky v nějaké krásné vodičce.
Máma s tátou mě vzali na ty jejich závody na Prýgl (to je Brněnská přehrada, kdyby někdo nevěděl). Nachystala jsem si plavky a plavací pásek i rukávky. No nakonec z koupání nebylo nic. Byl sice teprve začátek června, ale voda už byla tááák zelená, že ani Barfi by tam nevlezl. A tak jsem tam aspoň naházela všechny kamínky, co jsem našla.


Protože byl ještě školní rok, zajela jsem zkontrolovat kvalitu výuky na mé oblíbené ZUŠ Vysoké Mýto.
Ano, kvalita je stále vysoká. Máma se naučila novou ukolébavku a mě napadlo, jestli by ze mně náhodou nebyla dobrá mažoretka.


Když už se v rybnících a přehradách nedalo koupat, rozhodla jsem se je pokořit v lodi.
Nejdřív byla zkouška nasucho. 
Barfi mě vysvětlil, jak se používá píšťalka. On sám to neumí, ale sem tam na něj někdo pískne.


A pak hurá na vodu.
Konečně jsem se mohla přesvědčit, že táta s mámou opravdu umí držet pádlo v ruce.
To byla krása. Moc se mi to líbilo. Z lodičky jsem slezla až výměnou za dobrý oběd.


Taky jsme chodili hodně na procházky. Někdy i s babičkou a dědou.
Třeba údolím řeky Krounky. Dědu s babičkou jsem musela popohánět. Strašně se loudali. Nevěděli asi, že na konci cesty jsou houpačky a pískoviště i skluzavka. Ale já jsem to tušila.


Ona i ta cesta byla nakonec zajímavá.
Babička s mámou přelezli pár žebříků a pak machrovaly. Že prý nějaký ferraty nebo co. Tak chápete to?


A pak jsme vyrazili na dovolenou do Českého lesa.
Já, máma a táta, babička s dědou, i Barfi jel.
Měli jsme pronajatou roztomilou chatičku s balkónem a výhledem na rybníček. Jen sezení mohlo být pohodlnější.


Každý den jsme něco podnikali.


V Domažlicích měli moc pěkné náměstí s kašnou,


v zámecké zahradě altán vhodný na zpěv, ale co hlavně?
Hlavně jsme našli jeden dům, ve kterém bylo aspoň milión mašinek a vláčků a na zahradě jezdila Líza:-)


Taky jsme vylezli na nějakou rozhlednu. Čerchov se ten kopec myslím jmenoval.


Všichni se tvářili, že je to náramně zajímá.
Mě a Barfiho to ale fakt nebavilo.


Cestou zpátky jsme trochu zabloudili a hned to bylo veselejší.
Táta mě totiž naučil lézt po skalách.


Taky jsme navštívili zříceninu hradu Ryzmberk, kde bylo zavřeno.


Vykoupali jsme se v lomu Lomečku, kde se speciální chodbou (na obrázku za mnou) dalo slézt až na dno a pozorovat rybí hemžení zblízka.


Co mě ale opravdu nadchlo byl Dům přírody v Klenčí pod Čerchovem.
Kromě zábavné expozice uvnitř měli na dvorku jezírko s vodním mlýnem.
Nejvíc si teda u něj hrál děda s tátou.


Ale po chvilce váhání jsem se do vodních hrátek také zapojila.


Zažili jsme i trochu tajemna. To když táta vymyslel, že se vydáme po stopách zaniklých vesnic. Některá místa byla opravdu strašidelná.


Člověk by nevěřil, kolik se toho dá stihnout za jeden týden.
A nejen člověk. Barfi s medvídkem Puntíkem vyšplhali k pomníku Jindřicha Šimona Baara. Že Barfi vleze všude už víme, ale jak se tam dostal ten medvídek? Hm...


Při návratu jsme ještě omrkli zámek Horšovský Týn a pak hurá domů.
Během srpna jsem toho taky stihla hodně. Hlavně s mámou. Zahrada, les, nějaký to koupaliště...a táta? Táta mě vzal na paddleboard. No nic moc vám řeknu.


Na závěr ještě jednu skákací.


Á hop.
A je konec sukýnkám a šatičkám.
Ale nezoufejte. Na podzim se toho dá taky hodně zažít.


A úplně nejlepší je se na to pořádně vyspat.
Tak zase někdy příště.

Dobrou noc.
Vaše Ingridka






































úterý 29. května 2018

Dámská jízda

Ingridka byla tak hodná a pustila mě nejen na tento blog, ale i na jednu skvělou dámskou jízdu do Špindlu.


Bylo co pít.


Bylo co jíst.


Svezly jsme se lanovkou na Medvědín.


A tam jsme se na chvíli vrátily do dětství.


No prostě tam bylo krásně.


A ta nevěsta, kvůli které se to všechno konalo, si nakonec našla i ženicha.


Nebo to není ten pravý? 
;-)

Krásný den
Vám přeje 
Verča










středa 16. května 2018

Ingridka vypráví - chodíme chodíme...

...sloupenskými lesy.

Co je Pochod sloupenskými lesy už víte z loňského vyprávění zde.
Takže tentokrát jen stručně.


No těšila jsem se moc. 
"Tak holky, jdeme, jdeme."


Asi jsem přepálila začátek. 
Ale do batůžku se pořád ještě vejdu.


V polovině cesty jsme dali pauzu.
"Táto, opeč buřta."


Mňam, ten byl :-)


Když jsme nevěděli kudy kam, jeden strejda nám ukázal cestu.


No bylo to dlouhý a náročný. 
15 km jednoho unaví.


A bylo krásně a všichni to zvládli.
I Barfi, který v cíli děkoval tomu strejdovi za to, že jsme nezabloudili. No a teď jsou z nich kamarádi.


A kdo chtěl, dostal diplom a placku.
Já mám diplom a dvě placky.
To jsem ale šikulka.
Jediný co mě mrzí je, že mě táta nepustil na skákací hrad. 
Tak snad příště.

Tím prohlašuji turistickou sezónu za zahájenou.
Vaše Ingridka



středa 11. dubna 2018

Ingridka vypráví - jaro

JARO

Co si představíte, když se řekne jaro?


Ani se těm motorkářům nedivím.
Taky jsem ji vytáhla.


Ale mnohem víc jsem se těšila na skluzavku, houpačky a hlavně pískoviště.
Dostala jsem nové, heč. 
Máma ho objednala a já s tátou jsme ho smontovali.
Šlo nám to moc dobře.


S tátou je na zahradě větší legrace. Ale pssst, neříkejte to mámě.
Táta mě vozí v kolečku a když jdeme za plot k potoku, nemusím se ho držet za ruku.



Taky nám v sobotu opekl špekáčky. Jedla jsem ho poprvé a moc mi chutnal.
Barfi si chtěl dát taky.
Hm, nezbylo.


No a v neděli nás táta vzal na výlet do Brna. Na nějakou výstavu, kde bylo moc moc traktorů a bagrů a tak.
A taky zvířátka.
Pohladila jsem si kravičku i ovečku.


Ale prasátek mi bylo líto. Protože hodně foukalo, málem jim uletěla střecha a na sluníčku jim bylo asi teplo.
Chtěla jsem, aby je pustili, ale nikdo mě neposlouchal.


Škoda, že je ten víkend tak krátký. 
Od pondělí do pátku trávím většinu času jen s mámou.
A víte kolik práce na zahradě si naplánovala?
No nemůžu se na to koukat.


Tak se mějte hezky a
 užívejte si jarního sluníčka.
Vaše Ingridka



sobota 17. února 2018

Ingridka vypráví - Olympijský festival

Ahoj všichni.
Sledujete olympiádu?
My s mámou a tátou teda jo a dokonce jsme si zajeli do Brna na Olympijský festival.


Říkala jsem si, že tam trochu okouknu ty zimní sporty, jestli by mě náhodou nějaký nezaujal.


Líbí se mi snowboard cross, co v něm vyhrává ta Samková. Chvíli jsem sledovala, jak se to jezdí a myslím, že to nebude nic pro mě. Pořád tam někdo padal, a to byly jen takové vlnovky. Velký kopec bude mnohem horší.

A co třeba biatlon. Ten je taky hodně populární.
Nejdřív mi táta ukázal tu Verču, co vyhrála medaili.


Když jsem ale viděla, jak se to jezdí, zapochybovala jsem.



Na můj vkus moc sněhu.

Možná brusle. 
Ukázka krasobruslení byla moc krásná.
Zblízka už mě to tak krásné nepřipadalo. 
Spíš nebezpečné, řekla bych.


Když už jsem nevěřila, že najdu sport vhodný pro mě, šli jsme se na to všechno podívat pěkně z výšky.


A hádejte co?


A že to není zimní sport? 
Tak to mi vážně nevadí.


No a nakonec jsme stihli i tu Ester.

Tak se mějte hezky
a sportujte :-)

Vaše Ingridka








neděle 24. prosince 2017

Ingridka vypráví - ...a hlavně hodně lásky

Čekám, čekám Ježíšku,
už nevydržím v pelíšku.


Musím stromek nazdobit
a kapra na bříšku pohladit.


Zahrát vánoční koledu
sama ještě nesvedu.


Nevadí, to nebylo v plánu.
Na to mám přeci mámu.


Ještě se pořádně vyspinkat.
"Ježíšku,
už můžeš zvonečkem zacinkat."

My s mámou, tátou a Barfim
Vám přejeme

KRÁSNÉ VÁNOCE

Vaše Ingridka





neděle 17. prosince 2017

Ingridka vypráví - do roka a do dne

Jak říká strejda, zase nám ten vánoční večírek vyšel na sobotu.
Jako vždy jsme ho zahájili už dopoledne.


A protože jsme letos už vánoční Brno navštívili, měla jsem dokonalý přehled. Takže jsme pochopitelně nejdřív museli zkontrolovat zvířátka. Co kdyby nějaké chybělo?


Tentokrát bylo na koníkovi volno. Ale že by mě to nějak nadchlo?


Po společném obědě jsem si v kočárku vydatně zdřímla. 
Když jsem se probudila, byla už tma a se všemi byla náramná legrace.

Aby to nebylo celý den jen o jídle a pití, rozhodli jsme se, vyšlápnout na vyhlídku radniční věže. Schodiště trochu připomínalo mraveniště. Tak abychom nezdržovali, musela jsem se nechat vynést. Pochopte. Mám malé nožičky a ještě mě to tak rychle neťape. Nahoru mě nesla máma a dolů mě nesla taky máma. Ale z věže jsme na krásně osvětlené město koukali s tátou. Máma se pořád vyklání a to my s tátou moc nemusíme.


Večírek nás bavil, a tak jsme málem zmeškali vlak. Spěchali jsme tak moc, že mě máma skoro vytřásla z kočárku. To byla jízda :-). No ale vláček na nás počkal a všechno dobře dopadlo.

Jen jsem zvědavá, jestli nám to za rok zase vyjde na sobotu ;-)

Tak se mějte hezky.
Vaše Indridka









pátek 15. prosince 2017

Ingridka vypráví - narozeniny

Že nepoznáte kde to s mámou sedíme?
Ano ano, je to vláček. Ale ne jen tak ledajaký. Je to Polární expres, heč.


Před mou narozeninovou oslavou jsme ještě stihli omrknout brněnskou vánoční atmosféru.


Ostatní by asi nesouhlasili, ale mě se nejvíc líbil betlém a vyřezávaná zvířátka. Chtěla jsem si vyzkoušet všechny. Koníka, oslíka, kozu i krokodýl tam byl. Ale na všech bylo plno a na mě zbyla jen malá roztomilá ovečka. Aspoň to nebylo vysoko. Jen máma se za ni nevešla. Myslela si, že nikdo nepozná, že se bojí, abych nespadla.

Ale teď to důležitější.
Den na to jsem slavila narozeniny. 


Dostala jsem dort a hruškový koláč. Určitě to bylo výborné, ale piškotky a ovocná kapsička jsou větší jistota.
Všem ale prý moc chutnalo.


I když to tak nevypadá, celá tahle hromada dárků je moje. Barfi mi jen pomáhal rozbalovat. Sama bych to asi nezvládla, tak moc toho bylo.


Krtek, Lego, puzzle i mrkací panenka... Ale největší překvápko byla Tatra. Chvíli se v ní nechávám vozit já a potom ji půjčím ostatním. Krtek asi bude muset držet dietu, jinak se tam všichni nevejdou.


Už se těším na jaro, jak budu po zahradě vozit písek a kamínky.
To si ale musím ještě počkat. Na jaro to zatím nevypadá.


Nevadí. 
Málem jsem zapomněla, že nás čeká ještě ten Ježíšek. No to jsem zvědavá, co mi přinese. 
Panenku už mám, hm, tak to bude asi ten bubínek.

Víte co, pojďte se společně těšit na Štědrý den.
My s mámou pečeme cukroví a zpíváme koledy. Máma zpívá skoro pořád. Jen by asi potřebovala rozšířit repertoár. 
Poradíte nám nějaké další vánoční písničky? 

A nebojte, do Vánoc Vám ještě něco napíšu.
Tak se mějte hezky.
Vaše Ingridka

















S Ingridkou na výletě: Strašidlo z jeskyní aneb Cesta za pokladem

Tak vám povím, jak jsme jednu sobotu hledali poklad.  Chcete? Na pomoc jsem si vzala tetu, strejdu, babičku a dědu. Mámu a tátu samoseb...