Ingridka vypráví - Hlavně když nezamrzají kaluže aneb léto část druhá

Ahoj všichni. Letní vyprávění pokračuje.

V srpnu toho bylo taky dost.

Nejdřív jsem byla s tátou, mámou a Barfim na dračích závodech.

Ostatní se možná nadřeli, ale pro mě to byla pohodička.

Třetí místo, už nevím v jaké kategorii, asi nejvíc ocenil Barfi.

Další týden jsem si byla zaplavat, protože jsem měla ještě nevybrané lekce za zimní marodění.

A pak jsme zase vyrazili k babičce a dědovi.

Máma s tátou se ale moc nezdrželi. 

Hodili na záda batohy a vydali se na Orlickou hřebenovku.

Vlakem a autobusem se dopravili do Olešnice v Orlických horách, a pak už jen po svých.

Nejdřív přes Vrchmezí na Masarykovu chatu.

Zdolali nejvyšší vrchol Velkou Deštnou.

Tam ale nic moc, tam se teď staví rozhledna.

První noc strávili někde u Kunštátské kaple.

Vítr, tma, zima, déšť...brrrr.

Ráno si to namířili na Anenský vrch.

Počasí prý nic moc. Ale jak říká táta, hlavně když nezamrzají kaluže.

Pak se zastavili u tvrze Hanička. Jen nevím, jestli to bylo kvůli pivu a párku nebo selfíčku s tankem.

Kolem velkého množství řopíků a bunkrů (jestli nevíte, co je to řopík, tak máte zásadní nedostatek ve vzdělání) doputovali až k Zemské bráně.

Druhou noc zavzpomínali na dětství, když přespali v táborové chatičce.

A pak už jen proběhli kolem Pastvinské přehrady do Letohradu.

Kousek se svezli vlakem a z Chocně už to došlapali. 

A došli móc uťapkaný.

Já jsme mezi tím pochopitelně měla zcela jiný program.

  

Kromě obvyklých her s dědou, jsme si tentokrát udělali výlet do Zoo.

Bylo tam spoustu zvířátek.

Některá jsem ani neznala.

A některá mě vzala mezi sebe.

Došlo i na oblíbený párek v rohlíku s kečupem

a prolízačky se skluzavkou.

A protože je to psaní zase už dost dlouhý, nechám si něco na příště.

V září to taky byla jízda.

Tak se mějte krásně. 

A teple se oblékejte. 

Venku se ochladilo a brzy dojde i na ty kaluže.

Vaše Ingridka

Ingridka vypráví - Plout tím správným směrem aneb léto část první

Léto jsme zahájili na řece. Ale to už víte. 

A co dalšího jsme podnikli? 

Bylo toho hodně.

A vezmu to i za mámu a tátu.

Máma s tátou vyrazili na jachtu.

Moc se jim tam líbilo.

Počasí měli krásné, ale na plachtění prý málo foukalo.

Nějak jim to nevěřím.

Asi bych se tam ještě trochu bála. 

Plavat se sice učím, ale moře je moře.

Máma říká, že když je člověk na lodi se správnými kamarády, dá se plout vždycky jen tím správným směrem. Moc tomu nerozumím. Větru se poručit přece nedá. Ale tomu o těch kamarádech asi jo. Taky mě přivezli jednoho nového. Malého námořníka, co se jmenuje Momo. Teď mi hlídá postýlku a někdy mě doprovodí i do školky.

Já jsem zatím trávila prázdniny u babičky a u dědy.

A byla to pohodička.

Pořád jsme si hráli.

Jezdili jsme na výlety.

Mohla jsem papat samý dobroty.

Našla jsem si nové kamarády.

No ale někdy jsem musela i pomáhat. Jinak by to babička sama nezvládla.

Tak a to všechno bylo v červenci.

Co se dělo v srpnu a září vám povím zase příště.

Ať toho nemáte moc naráz. Dlouhé články přece nikdo nečte ;-)

Mějte se hezky a nezapomínejte na svoje kamarády :-)

Vaše Ingridka

Ingridka vypráví - Poprvé na vodě

Ahoj všichni.

Dlouho jsem se neozvala. No já za to nemůžu. Máma má pořád spoustu jiné práce a ke psaní mě nepustí, jak je rok dlouhej. Trošku jsme to tu ale pozměnily a zkusíme se polepšit i v tom psaní, protože zážitků si stíháme udělat hodně :-)

A teď k věci. Byla jsem poprvé na vodě. Nejdřív jsem se trochu bála, ale rychle jsem zjistila, že je to vlastně velká pohodička. 

Sjížděli jsme Ohři od Sokolova až někam za Vojkovice. Ale abych vám to ukázala na mapě po mě opravdu nechtějte :-)

Většinou teklo vody dost, někde jí bylo o něco méně, a některá místa se dala projít pěšky.

Na konci prvního úseku se nám zničeho nic objevil nad hlavou véééliký hrad Loket.

Byli jsme moc unavení, takže prohlídku jsme nechali až na druhý den.

Teta se strejdou mě nejdřív protáhli městem. A pak jsme koukli i do hradu. 

Výhled tam byl krásný, ale sklepní expozici jsem opravdu odmítla. Snad až trochu povyrostu. Historie vězeňství zatím není mé oblíbené téma. Zatím jsem u princezen.

Druhý úsek Ohře vedl kolem Svatošských skal, ty byly moc krásné, a končil na okraji Karlových Varů. A hádejte, co to znamená? No jasně, navštívili jsme dějiště právě probíhajícího filmového festivalu. A co všechno je třeba stihnout v Karlových Varech?

Vyfotit se s celebritou a tím nemyslím mámu.

Postávat na těch nejdůležitějších místech. Nikdy nevíte, koho potkáte.

Ochutnat nějaký ten zdravý pramen. Nic moc povím vám.

Dát si kuřízek s hromadou kečupu.

Nechat se pocákat tím hlavním pramenem. Mimochodem osvěžení nic moc. Voda byla teplá.

A nezapomenout poslat nějaké ty pozdravy. Máma říkala, že když byla malá, byla poštovní schránka skoro na každém rohu ulice. Nevěřím.

Poslední úsek plavby vedl kolem Kyselky. Kdysi to prý bylo krásné lázeňské místo. No, teď to vypadá, že to všechno brzy spadne.

Noc jsme strávili v super tábořišti (říkal táta) u hodně starého Mlýna na Ohři. Ve Mlýně měli pořád otevřeno, i když tam nikdo nebyl, moc dobře vařili a tátovi chutnalo pivo. Dokonce tolik, že šel spát později než máma.

A protože jsme měli ještě jeden volný den....

...vzali jsme to přes Karlštejn.

Máma obdivovala architekturu hradu a mluvila něco o bohaté historii. Ne že by to tátu nebavilo, ale asi si všímá i jiných věcí. Vzal si mámin foťák a "chytali" jsme spolu motýli.

Cestou domů, tedy vlastně za babi a dědou na chalupu, jsme se stavili u Velké Ameriky. To je jezero za námi. Teda bývalý lom, abych byla úplně přesná.

A pak už mě bolely nožičky a měla jsem hlad. Tak jsme se stavili na oběd a zbytek cesty na chalupu jsem skoro celý prospala.

Na vodě to bylo príma. Ale aby to nebyla nuda, musí se to obohatit zajímavým výletem.

A víte, co je nejdůležitější?

Aby tam byla skluzavka :-)

Mějte se krásně.

Vaše Ingridka

Sněhově

Když je u nás zasněženo,

dá se vyrazit na běžky rovnou z domu.

Pohoda a klid.

Úplně jako v pohádce.

Nikde nikdo.

Kdo by taky běhal lesem v sobotu ráno.

No, ale to bylo v sobotu.

Dnes už není po sněhu ani památky.

A třeba ještě napadne.

Ještě ty lyže schovávat nebudu :-)

Krásný den

přeje

Verča

Vánoční přání

Milý Ježíšku.

Jen pár přání mám.

Ať dnes není nikdo sám,

ať jsme všichni zdraví

a život nás baví.

Že jsem skromná

 a zdá se ti to málo?

Tak já přidám.

Umět pozorovat svět,

vždycky najít cestu zpět,

každý den něco nového zažít,

jeden druhého si vážit,

a nebát se jít za svým snem.

To bych přála všem.

Protože Ježíšku,

já už šťastná jsem.

Veselé Vánoce

přejí

Verča, Kuba

a

Ingridka

Ingridka vypráví - O dýni a jiné zábavě.

Ahoj všichni.

Těšíte se na vyprávění o dýni?

Ještě počkejte.

 Než jsme se k tomu s tátou dostali, stihli jsme spoustu jiné zábavy.

Třeba houbaření. To mě baví. Když se mi nechce po svých, dělám, že mě bolí nožičky. No a tak se nesu. Prý bychom jinak nikam nedošli.

Ale když najdu hříbek, musím rychle zpátky na zem. 

Aby mi ho někdo nevyfoukl.

Barfi si to taky užil.

Po svém.

V Brně se konaly poslední letošní dračí závody. To jsem si nemohla nechat ujít. Zatímco si máma s tátou máchali ruce ve studené Svratce, přemýšlela jsem, co si dáme k obědu.

Taky jsem vyzkoušela nové hřiště.

 Je parádní, ale moc dětí tam zatím nechodí.

No a pak už došlo na tu dýni.

Tátovi jsem musela ukázat, jak se správně dlabe. On to od loňska úplně zapomněl.

"Oči budou někde tady."

Povedlo se.

A svítí.

Taky už máte vydlabáno?

Mějte se krásně a zase někdy příště.

Vaše Ingridka

Udělat si radost...

...kousek vřesu vždycky snesu.

Dostala jsem část výzdoby z jedné krásné svatby.

Děkuji Terezko.

A teď mi dělá radost před domem.

Barfimu dělá radost sluníčko.

A Ingridce udělalo radost nejen společné plavání,

ale i zakoupená halloweenská dýně.

Hm, příští vyprávění bude asi o dlabání.

Tak se těšte.

A taky si udělejte radost.

Sluníčko svítí, houby pořád ještě rostou.

Hurá do lesa.

Mějte krásný den.

Verča