Ingridka vypráví: ...společné focení

Jak už jsem říkala minule, po obřadu se místo odjezdu na oběd konalo společné focení. Vypadalo to, že se všichni náramně baví, jen mě se chtělo spinkat. Takže to vezmu rychle a stručně.

Všude je samosebou máma a táta. Mě tam pokaždé nechtěli.

 S babičkou a dědou (tátovi rodiče).

Táta, máma, já a tři tety.

S prababičkou a pradědečkem (tátovi prarodiče).

S rodinou mojí mámy.

A taky s rodinou táty.

Pak přišli na řadu přátelé a kamarádi.

Nejprve poklidná skupina přátel z Vysokého Mýta...

A potom se o mámu a tátu začali přetahovat kamarádi z Dragonclubu. Toho už jsem se raději neúčastnila.

Nejdřív mužská část zkoušela kolik máma váží. Nechápu proč, máma je přece jako pírko.

No a potom byl na roztrhání táta. 

Jak se vydováděli, postavili se i důstojně.

A to by tak bylo všechno. Pro dnešek. Doufám, že jsem nikoho nevynechala. Příště to bude určitě o něco veselejší. Něž přijedeme na tu baštu, pěkně se prospím.

Tak se zatím mějte

Vaše Ingridka

Ingridka vypráví: ...a byla svatba

Slíbila jsem vám víc fotek ze svatby táty a mámy. Tak tady jsou.

Vybírání bylo těžké, protože obrázků jsme od paní fotografky dostali moc moc moc. Před obřadem si všichni mohli dát řízeček, cukrovíčko, kafíčko nebo vínečko. Jak si hosté mastí prstíky vám ukazovat nebudu. Důležitější je to, co bylo potom. 

Nejdřív tátu přivedla k oltáři jeho máma (to je moje babička, kdyby to někdo nevěděl).

Potom jsem přišla já s mámou. Tedy máma přišla a mě si přinesla. Bylo to moc pěkný překvápko. Celou dobu jsme se totiž schovávaly, aby nás nikdo neviděl. Ti koukali jak nám to sluší :-)

Těšila jsem se, že budu celou dobu s mámou. Ale strčili mě babičce na klín.

Co jsem měla dělat? Máma se musela držet táty za ruku a tu kytku taky nemohla odložit.

Doufala jsem, že to nebude dlouho trvat. Nejdřív něco povídala ta paní s medailí na krku. Potom si táta s mámou něco slibovali, vyměnili si prstýnky a nakonec se pusinkovali. To vám byla romantika. Úplně mě to dojalo.

Jak začali gratulace, konečně jsem se mohla pochovat u mámy. Ale jen na chvíli. Ženich s nevěstou museli projít špalírem. Osobně nechápu, proč jsem nemohla taky. Bylo mi to líto, a tak jsem se zase rozplakala.

Než popraskaly všechny poletující bublinky, oblíkly jsme si s mámou bundy. Měly jsme stejný heč. No a jak jsme vyšli ven, začali po nás všichni házet rýží. Trochu mě to překvapilo, ale prý to bylo pro štěstí.

Ještě všichni společně.

A pak hurá na oběd a do kočárku, spinkat, konečně.

Aspoň jsem si to myslela. Jenže najednou se všichni vrátili dovnitř. Že se jako ještě budou fotit, protože venku je na to moc zima. S tím jsem tedy opravdu nepočítala.

Takže příště uvidíte ještě něco málo ze společného focení a pak už snad bude ta hostina.

Ani nevíte, jak moc už se mi chtělo spát.

Tak se zatím mějte hezky.

Vaše Ingridka

Plaveme...

...a bereme to hrozně vážně.

Je třeba se pořádně soustředit...

a posbírat všechny plovoucí hračky.

Dnes jsme měli speciální lekci s panem fotografem. Babičky a tetičky těšte se, budou podvodní obrázky i video.

Krásný večer přejí

Ingridka a Verča

Ráno jsem koukla z okna...

...první sníh.  Měla jsem chuť vyrábět vánoční ozdoby.

Na odpolední procházce už tak bílo nebylo. Ale čerstvý vzduch je pro neposedné dítko a unavenou matku nepostradatelný.

Takže zpátky k podzimu. Něco už ale zůstane stejné. Po návratu z lesa polínko do krbu a uvařit čaj.

Krásný večer

přeje Verča

Ingridka vypráví

Přesně za měsíc budu mít první narozeniny. Doufám, že dostanu nějakou pěknou knihu. Mám jich totiž opravdu málo.

Jo a víte co je nového? Máma s tátou se vzali. Moc fotek zatím nemáme. Tak aspoň jednu a příště vám jich ukážu víc.

Že jim to ale sluší :-)

Krásný víkend 

přeje Ingridka

Procházka Vysokým Mýtem

Dnes v podvečerní hodinu

ukradla jsem kousek podzimu.

Krásný večer všem

přeje Verča

Jo a oslavte ten zítřejší svátek trochu důstojně.

Děkuji :-)

Podzimní...

Téměř celé léto jsme s Ingridkou a Barfim trávili na zahradě. Před pár dny jsme se konečně odhodlali vrátit k pravidelným odpoledním procházkám Lažáneckým žlebem.

Příroda už se konečně zabarvila do mých oblíbených odstínů hnědé, žluté a červené, a všechno zvýrazňuje lesk dešťových kapek.

I Barfimu se to líbí. I když on má raději tu část přírody, co se nachází těsně pod povrchem louky rozryté od divokých prasat.

A Ingridka? Ta si nejraději čte. 

Jiné děti čerstvý vzduch často uspí. Naše Inuška po vycházce sahá po kvalitní knize :-)

Momentálně vyhrává Krtek a rybka.

"Rybičko, u mě doma ti bude dobře, budeš plavat v kádi s vodou, hopla! Já jdu ještě k rybníku," řekl Krtek.

Naše dítě asi ví, že nastává čas výlovů :-)

Krásný víkend přejí

Verča, Ingridka a Barfi

Co Ingridce přineslo září...

...kromě prvního zoubku i první botičky

...seznámení s hudebním nástrojem

...nové posezení

...a protože se ochladilo, tak i novou čepičku.

Mějte krásný podzim

Verča a Ingridka

Ingridka vypráví: Hurá na hrad

Moje úplně první návštěva hradu. Hrad Sovinec.

Moc se mi tam líbilo hlavně proto, že dovnitř mohli i pejskové a miminka. Prohlídku jsme totiž mohli přerušit kdykoli to bylo třeba. Například když jsem si vzpomněla, že má táta v batohu moji svačinku :-)

Až pojedete okolo, určitě se na Sovinci zastavte. Byli tam moc milí lidé a z věže krááásný výhled.

Když jsme u těch výhledů, cestou z hradu jsme to vzali kolem jedné rozhledny, ze které bylo taky pěkné koukání. 

Teda aspoň táta to říkal. Já bych to ještě po tolika schodech nedala ;-)

Poslední zastávkou před návratem domů byly Rešovské vodopády.

Celou trasu jsme nezvládli, i když jsem se mámy držela pevně. Prý to klouže, mohli bychom spadnout, a tak to nebudeme riskovat.

No a to je konec vzpomínání na dovolenou v Jeseníkách. Je tam ještě tolik zajímavých míst, takže jsme tam určitě nebyli naposledy.

Máma říká, že léto sice skončilo, že to ale nevadí, protože se těší na barevný podzim a praskající oheň v krbu. Zatím nevím o čem mluví. Tuhle část roku jsem ještě nezažila.

Tak se mějte hezky a příště třeba něco o tom podzimu.

Vaše Ingridka

Ingridka vypráví: Cíl cesty - Praděd

Na řadě byl výstup na Praděd. Máma s tátou vymýšleli, kudy by se dalo z rozcestí Hvězda vyšlápnout na Ovčárnu i se mnou a vyhnout se při tom asfaltové komunikaci. Cestu našli. Ale po zralé úvaze se rozhodli, že mě i s kočárkem svěří babičce a dědovi, a společně s Barfim to vezmou podél vodopádů Bílé Opavy. 

Prý tam bylo krásně. Bárfi říkal, že to byla zívačka. 

No ale mě se zdá, že pro kočárek to opravdu nebylo.

S babičkou a dědou jsme měli v plánu cestu autobusem. Ale protože jsme se nevešli, nakonec jsme nahoru přeci jen museli po tom asfaltu.

Na Ovčárně jsme si dali oběd a potom hurá na vrchol.

Nebyla ani sobota ani neděle a stejně tam bylo lidí jak mravenců. Nemohla jsem na to koukat a raději jsem si zdřímla. Řekla jsem si, že mě nahoře určitě vzbudí.

Pěkně tam foukalo. Nacpali mě do bundy a čepice. No ale myslím, že mě to slušelo.

Překvapilo mě, kolik se toho na jeden kopec vejde. Vysílač, rozhledna, ubytovna a restaurace. I točenou zmrzlinu tam prodávali. Mě se ale nejvíc líbila víla z Bílé Opavy. Byla prý tak krásná, že se do ní jeden mládenec zamilovat tak moc, až se kvůli ní v té Opavě utopil. No to je přece hrůza.

Cestou zpátky už jsme se do autobusu vešli. Byla to moje první cesta hromadnou dopravou :-)

Než jsme se dostali zpátky na chalupu byla jsem tak unavená, že jsem se rozhodla následující den žádné vrcholy nezdolávat.

Máma s tátou souhlasili, a tak jsme si udělali jen procházku lesem a nasbírali nějaký ty houby. 

Nejvíc si to užil Barfi. Vymetl doslova každou louži.

No a já jsem zvolila relaxaci v kočárku. Musela jsem přeci načerpat síly. Do konce dovolené zbýval už jen jeden den a ještě byl v plánu Sovinec a zas nějaký vodopády.

To ale až příště...

Vaše Ingridka