Chcete vědět, co jsem dělala celé léto?
No bylo toho tak moc, že jsem počítač ani nestihla zapnout.
Uvařte si kafíčko a pohodlně se posaďte.
Začínáme.
Léto přišlo dřív než obvykle. Nemohla jsem se dočkat, až si budu máčet nožičky v nějaké krásné vodičce.
Máma s tátou mě vzali na ty jejich závody na Prýgl (to je Brněnská přehrada, kdyby někdo nevěděl). Nachystala jsem si plavky a plavací pásek i rukávky. No nakonec z koupání nebylo nic. Byl sice teprve začátek června, ale voda už byla tááák zelená, že ani Barfi by tam nevlezl. A tak jsem tam aspoň naházela všechny kamínky, co jsem našla.
Protože byl ještě školní rok, zajela jsem zkontrolovat kvalitu výuky na mé oblíbené ZUŠ Vysoké Mýto.
Ano, kvalita je stále vysoká. Máma se naučila novou ukolébavku a mě napadlo, jestli by ze mně náhodou nebyla dobrá mažoretka.
Když už se v rybnících a přehradách nedalo koupat, rozhodla jsem se je pokořit v lodi.
Nejdřív byla zkouška nasucho.
Barfi mě vysvětlil, jak se používá píšťalka. On sám to neumí, ale sem tam na něj někdo pískne.
A pak hurá na vodu.
Konečně jsem se mohla přesvědčit, že táta s mámou opravdu umí držet pádlo v ruce.
To byla krása. Moc se mi to líbilo. Z lodičky jsem slezla až výměnou za dobrý oběd.
Taky jsme chodili hodně na procházky. Někdy i s babičkou a dědou.
Třeba údolím řeky Krounky. Dědu s babičkou jsem musela popohánět. Strašně se loudali. Nevěděli asi, že na konci cesty jsou houpačky a pískoviště i skluzavka. Ale já jsem to tušila.
Ona i ta cesta byla nakonec zajímavá.
Babička s mámou přelezli pár žebříků a pak machrovaly. Že prý nějaký ferraty nebo co. Tak chápete to?
A pak jsme vyrazili na dovolenou do Českého lesa.
Já, máma a táta, babička s dědou, i Barfi jel.
Měli jsme pronajatou roztomilou chatičku s balkónem a výhledem na rybníček. Jen sezení mohlo být pohodlnější.
Každý den jsme něco podnikali.
V Domažlicích měli moc pěkné náměstí s kašnou,
v zámecké zahradě altán vhodný na zpěv, ale co hlavně?
Hlavně jsme našli jeden dům, ve kterém bylo aspoň milión mašinek a vláčků a na zahradě jezdila Líza:-)
Taky jsme vylezli na nějakou rozhlednu. Čerchov se ten kopec myslím jmenoval.
Všichni se tvářili, že je to náramně zajímá.
Mě a Barfiho to ale fakt nebavilo.
Cestou zpátky jsme trochu zabloudili a hned to bylo veselejší.
Táta mě totiž naučil lézt po skalách.
Taky jsme navštívili zříceninu hradu Ryzmberk, kde bylo zavřeno.
Vykoupali jsme se v lomu Lomečku, kde se speciální chodbou (na obrázku za mnou) dalo slézt až na dno a pozorovat rybí hemžení zblízka.
Co mě ale opravdu nadchlo byl Dům přírody v Klenčí pod Čerchovem.
Kromě zábavné expozice uvnitř měli na dvorku jezírko s vodním mlýnem.
Nejvíc si teda u něj hrál děda s tátou.
Ale po chvilce váhání jsem se do vodních hrátek také zapojila.
Zažili jsme i trochu tajemna. To když táta vymyslel, že se vydáme po stopách zaniklých vesnic. Některá místa byla opravdu strašidelná.
Člověk by nevěřil, kolik se toho dá stihnout za jeden týden.
A nejen člověk. Barfi s medvídkem Puntíkem vyšplhali k pomníku Jindřicha Šimona Baara. Že Barfi vleze všude už víme, ale jak se tam dostal ten medvídek? Hm...
Při návratu jsme ještě omrkli zámek Horšovský Týn a pak hurá domů.
Během srpna jsem toho taky stihla hodně. Hlavně s mámou. Zahrada, les, nějaký to koupaliště...a táta? Táta mě vzal na paddleboard. No nic moc vám řeknu.
Na závěr ještě jednu skákací.
Á hop.
A je konec sukýnkám a šatičkám.
Ale nezoufejte. Na podzim se toho dá taky hodně zažít.
A úplně nejlepší je se na to pořádně vyspat.
Tak zase někdy příště.
Dobrou noc.
Vaše Ingridka
