Ingridka vypráví: Těším se...

Máma dnes říkala, že je vděčná, že s tátou našli odvahu se zadlužit a koupit dům se zahradou a navíc u lesa.

A co se dá dělat, když nikam moc nemůžete?

Třeba vyrobit hmyzí domeček.

Ten teda dělal táta, ale my s mámou jsme na něj nasbíraly stavební materiál.

Taky se dá zahradničit.

Když bylo pár dnů teplo, zasela jsem trochu hrášku.

Jo jo, sama. Máma mi to jen připravila a zbytek nechala na mě.

Pak se ale zase ochladilo. Tak snad nám to nezmrzne.

A když už vás to venku nebaví, můžete si něco upéct.

Třeba chleba.

Když mámě pomůžu, vždycky je moc dobrý.

Taky poslední dobou hodně šijeme.

 Kromě roušek, které si teď doma vyrábí snad všichni, zbyl čas i na jednoho skřítka.

Skřítky už mám celkem tři a každý je jiný. Tenhle se jmenuje Poslouchánek. Máma si ho vždycky dopředu nakreslí. Spolu vytaháme všechny kousky látek, co máme. A já se pak nemůžu dočkat, jestli se povede. Skřítek nakonec vypadá úplně jinak, jak na obrázku, ale mě se vždycky líbí. Takže se vlastně povede pokaždé.

:-)

Už aby se pořádně oteplilo.

Dnes v noci se mi zdálo o tom, jak na zahradě opékáme buřty. 

Mňam.

Těším se.

Myslím, že je důležité se na něco těšit. 

Hlavně ráno. Pak se totiž úplně jinak vstává.

:-)

A na co se těšíte vy?

Tak se mějte krásně

buďte zdraví

a na něco se těšte.

Vaše Ingridka

Každý den objevit něco nového

Někomu se dnes vůbec nechtělo vstávat. 

Na mě ale sluníčko volalo:

"Pojď ven."

A tak jsem se dobrovolně ujala ranního venčení. 

A nelitovala jsem.

Když člověk nespěchá, má možnost vnímat svoje okolí tak nějak intenzivněji.  

Často si potom všimne věcí, o kterých nevěděl, že tam jsou.

Třeba cedulky u stromů v parku kolem kterých jsem prošla už mockrát a nikdy si jich nevšimla. 

Nebo vás znovu pobaví věci, o kterých víte, že tam jsou.

Střípky naší historie, které už nikdy nezmizí. 

A pak vůně ranní kávy a vánočka s máslem.

:-)

Krásnou neděli 

přeje Verča 

Upcyklujeme

"Upcyklace je proces přeměňování odpadového materiálu nebo nepotřebných produktů v nové materiály či produkty lepší kvality, pro zlepšení hodnot životního prostředí."

Tolik říká Wikipedie.

A tak jsme s Inuškou "zachránily" jeden starý svetr a daly mu nový rozměr i funkci.

😊

Vyrábět kabelky z použitých reklamních bannerů nebo přešívat staré oblečení je dnes in. Tak přece nezůstaneme pozadu.

😊

A zbylo i na srdíčko.

"Mě se moc líbí a spinkalo už i ve školičce."

"Novou čepici jsem teda úplně nepotřebovala, ale myslím, že mě sluší a máma je spokojená, že něco vytvořila."

Nevím, jestli má čepice vyšší kvalitu než původní svetr. Má ale jednu výbornou vlastnost. Zvolený materiál nekouše. A to je u dětské čepice prostě k nezaplacení.

Už se ale těšíme na jaro a léto.

Takže příští výrobek bude asi sukýnka nebo šatičky.

Mějte se hezky

a taky něco zachraňte.

Vaše Verča a Ingridka

S Ingridkou na výletě: Stezka babky Březinky

Tak vás s Ingridkou konečně zdravíme v novém roce.

Slibujeme, že už nebudeme slibovat, že se v psaní příspěvků zlepšíme.

Asi se nezlepšíme :-)

Od začátku roku marně vyhlížíme sněhovou nadílku a nic.

Ingridka se letos povozila na bobech možná tak dvakrát, a to ještě bylo z části na trávě.

A tak včera vytáhla kolo od Ježíška.

Koukli jsme do mapy, kam by se v našem okolí dalo vyrazit na nedělní mini výlet.

Našli jsme: "Stezka babky Březinky"

Na internetu jsme vyčetli, že je vhodná i pro kočárky, odrážedla i kola.

Velká část stezky vedla po rozbité asfaltové silnici, na které se i přes zákaz vjezdu prohánělo jedno auto za druhým. To se nelíbilo ani tátovi, ani Barfimu (který musel být na vodítku) a ani Ingridce, protože vjela každou chvíli do nějaké díry. Začátek teda nic moc.

Zachránily to moc pěkně připravené informační tabule. Na každé bylo zajímavé povídání o přírodě, a hlavně úkoly pro děti. 

Ingridku nejvíc bavilo stavění domečků pro skřítky. Jeden jsme postavily spolu. 

A do stavby dalšího se zapojil i táta.

Taky jsme se učili rozeznávat stromy.

"Tohle je mámo borovice, víš."

Zastavení bylo celkem pět. Na většinu úkolů nebylo vhodné počasí ani roční období.

Ale skákat z pařezů a házet šiškou na zvolený cíl se dá kdykoli.

"Barfi pojď, musíme tudy."

Závěrečná část vedla lesní pěšinou. V létě tu musí být moc krásně.

A hodnocení?

Procházka pěkná, cca 2 km, vhodná i pro malé děti.

Kočárek i kolo to chce spíš v terénní úpravě, ale dá se to.

Když nejste místní, nemáte poblíž stezky kde zaparkovat. A my to měli z domu autem tak 15 minut. Takže jsme zaparkovali tam, kdy bychom asi moc neměli.

No a únor není úplně nejvhodnější měsíc. Jaro nebo léto by bylo prostě lepší.

Takové "dobré" nedělní provětrání.

A aby to bylo na výbornou, cestou zpátky jsme přibrzdili ve Křtinách u cukrárny.

Mňam :-)

Mějte se krásně a taky se vydejte na výlet. 

Oni ty zákusky pak chutnají mnohem víc.

Vaše Verča a Ingridka

Ingridka vypráví - Pásli ovce valaši

Volala jsem Ježíškovi. 

"Příjdeš zase jako loni?"

Neříkal nic.

Asi nás chce napínat. 

Zkusíme mu zazpívat. 

"Hajdom, hajdom, tydlidom."

Víte, která to je?

Ne?

Tak si zopákněte koledy, ať k vám večer Ježíšek trefí. 

ŠŤASTNÉ A VESELÉ 

přeje 

Ingridka 

a tentokrát i za mámu i tátu.

☃️

Ingridka vypráví - Tak kam vlastně pojedeme?

Čau všichni.
Vánoce jsou za rohem, Ježíšek už strká dárky do pytle a já vám pořád ještě dlužím poslední "letní" vyprávění. To jsem ale ostuda.

Takže stručně.
 Jak to bylo, když jsem byla poprvé u moře.

Jednoho dne uprostřed září k nám přijela teta se strejdou. Společně jsme naskládali do jednoho auta všechno, co se může u moře hodit.

Po desáté večer naložili do auta i mně.

"Tak kam vlastně pojedeme?" Povídá strejda.

No a ráno jsem se probudila na Krku. 

(To je ostrov v Chorvatsku, víme?)

Tam vám bylo krásně. 

Ubytování jsme hledali pochopitelně podle toho, jakou měli skluzavku.

U moře jsme pobyli několik dnů.

A když už nás to nebavilo, odjeli jsme k jezeru.

Kdo jste to nepoznali, je to jezero Bled ve Slovinsku. 

Bylo teplejší než moře, ale koupal se jen Barfi.

Na noc jsme si vybrali kemp u Bohinjského jezera, protože kousek od tam byla lanovka, kterou jsme se hned ráno vyvezli až do nebe.

Tak vysoko jsem asi ještě nebyla a bála jsem se jenom trošku.

Jediný, kdo z výletu do oblak nebyl nadšený, byl Barfi.

Do lanovky si musel nasadit náhubek a to se mu fakt nelíbilo.

Za to, že byl tak statečný, jsme ho ještě vzali na koupačku. 

A pak už hurá směr domů.

Tak, a teď už dost o letním cestování, teď už se těším na Ježíška.

Venku to na Vánoce zatím moc nevypadá, ale připravujeme se zodpovědně.

S mámou pečeme cukroví, zpíváme koledy a Polárním expresem už jsem jela třikrát.

Taky se nalaďte vánočně.

Nikam nespěchejte.

A nezlobte, nebo vám Ježíšek nic nepřinese.

Já se taky snažím, i když je to někdy těžké.

Ale snad nějaký ten dáreček pod stromečkem najdu.

Tak zase příště.

A třeba o tom, jak jsem lovila kapra ve vaně.

Uvidíme :-)

Vaše Ingridka

Ingridka vypráví - Hlavně když nezamrzají kaluže aneb léto část druhá

Ahoj všichni. Letní vyprávění pokračuje.

V srpnu toho bylo taky dost.

Nejdřív jsem byla s tátou, mámou a Barfim na dračích závodech.

Ostatní se možná nadřeli, ale pro mě to byla pohodička.

Třetí místo, už nevím v jaké kategorii, asi nejvíc ocenil Barfi.

Další týden jsem si byla zaplavat, protože jsem měla ještě nevybrané lekce za zimní marodění.

A pak jsme zase vyrazili k babičce a dědovi.

Máma s tátou se ale moc nezdrželi. 

Hodili na záda batohy a vydali se na Orlickou hřebenovku.

Vlakem a autobusem se dopravili do Olešnice v Orlických horách, a pak už jen po svých.

Nejdřív přes Vrchmezí na Masarykovu chatu.

Zdolali nejvyšší vrchol Velkou Deštnou.

Tam ale nic moc, tam se teď staví rozhledna.

První noc strávili někde u Kunštátské kaple.

Vítr, tma, zima, déšť...brrrr.

Ráno si to namířili na Anenský vrch.

Počasí prý nic moc. Ale jak říká táta, hlavně když nezamrzají kaluže.

Pak se zastavili u tvrze Hanička. Jen nevím, jestli to bylo kvůli pivu a párku nebo selfíčku s tankem.

Kolem velkého množství řopíků a bunkrů (jestli nevíte, co je to řopík, tak máte zásadní nedostatek ve vzdělání) doputovali až k Zemské bráně.

Druhou noc zavzpomínali na dětství, když přespali v táborové chatičce.

A pak už jen proběhli kolem Pastvinské přehrady do Letohradu.

Kousek se svezli vlakem a z Chocně už to došlapali. 

A došli móc uťapkaný.

Já jsme mezi tím pochopitelně měla zcela jiný program.

  

Kromě obvyklých her s dědou, jsme si tentokrát udělali výlet do Zoo.

Bylo tam spoustu zvířátek.

Některá jsem ani neznala.

A některá mě vzala mezi sebe.

Došlo i na oblíbený párek v rohlíku s kečupem

a prolízačky se skluzavkou.

A protože je to psaní zase už dost dlouhý, nechám si něco na příště.

V září to taky byla jízda.

Tak se mějte krásně. 

A teple se oblékejte. 

Venku se ochladilo a brzy dojde i na ty kaluže.

Vaše Ingridka