Ve škole jsem byla normálním dítětem, které se knihám vyhýbalo a čtenářské deníky obvykle opisovalo. Vůně zaprášených stránek si mě získala až po překonání puberty. Od té doby čtu ráda a téměř cokoli. Jen toho prostoru nikdy nebylo dost. Však to znáte.
Uspávání potomka po kojení, především v nočních hodinách, mi otevřelo nečekané časové rezervy. A tak si troufám i na vyšší počty stránek.
Momentálně se po nocích toulám v mlhách Britských ostrovů v dobá legend o králi Artušovi a náramně si to užívám.
No a přes den hlídá noční stolek Barfi :-).
A jaké příběhy baví vás?
Hezký den přeje
Verča
Žádné komentáře:
Okomentovat