Strčili mě do sedačky, tak jsem se těšila, že pojedeme na výlet. Na výlety jezdím ráda. Než přijedeme na místo, obvykle si zdřímnu. To je potom svět veselejší a těch nových věcí okolo. Teda nesmí mě nečekaně přepadnout hlad. To mám potom bolení bříška a musím pořádně řvát, aby mi dali najíst. Co vám budu povídat. Tentokrát mě ale místo do auta, odnesli na terasu do křesla a to se mi teda moc nelíbilo.
Hned, jak si táta s mámou vypili kafíčko, šli jsme aspoň na procházku. Pořád mi nikdo nevysvětlil, proč se v lese sluníčko nedostane do všech koutů,
a proč lidi skládají na sebe kameny co potom vypadají jako pejsek.
Na louce za lesem si náš Barfi našel nové kamarádky. Táta mi vysvětlil, že se jim říká ovečky a místo mluvení bečí.
Ovečky se mi moc líbily, i když tak nějak divně voněly. Tátovi se ale asi líbily víc, protože je krmil a při tom říkal, že koupíme zahradu a pořídíme si vlastní. Máma mu to rozmlouvala, že prý žádná zahrada v okolí na prodej určitě není, a že bude lepší, chodit se na ovečky jen koukat. No a já v tom zatím nemám jasno.
Někdy vám povím, jak to s ovečkami nakonec dopadlo. A protože jsem dostala hlad a táta žízeň, museli jsme domů.
Mějte se krásně.
Vaše Ingridka
