Ingridka vypráví: Hurá na hrad

Moje úplně první návštěva hradu. Hrad Sovinec.

Moc se mi tam líbilo hlavně proto, že dovnitř mohli i pejskové a miminka. Prohlídku jsme totiž mohli přerušit kdykoli to bylo třeba. Například když jsem si vzpomněla, že má táta v batohu moji svačinku :-)

Až pojedete okolo, určitě se na Sovinci zastavte. Byli tam moc milí lidé a z věže krááásný výhled.

Když jsme u těch výhledů, cestou z hradu jsme to vzali kolem jedné rozhledny, ze které bylo taky pěkné koukání. 

Teda aspoň táta to říkal. Já bych to ještě po tolika schodech nedala ;-)

Poslední zastávkou před návratem domů byly Rešovské vodopády.

Celou trasu jsme nezvládli, i když jsem se mámy držela pevně. Prý to klouže, mohli bychom spadnout, a tak to nebudeme riskovat.

No a to je konec vzpomínání na dovolenou v Jeseníkách. Je tam ještě tolik zajímavých míst, takže jsme tam určitě nebyli naposledy.

Máma říká, že léto sice skončilo, že to ale nevadí, protože se těší na barevný podzim a praskající oheň v krbu. Zatím nevím o čem mluví. Tuhle část roku jsem ještě nezažila.

Tak se mějte hezky a příště třeba něco o tom podzimu.

Vaše Ingridka

Ingridka vypráví: Cíl cesty - Praděd

Na řadě byl výstup na Praděd. Máma s tátou vymýšleli, kudy by se dalo z rozcestí Hvězda vyšlápnout na Ovčárnu i se mnou a vyhnout se při tom asfaltové komunikaci. Cestu našli. Ale po zralé úvaze se rozhodli, že mě i s kočárkem svěří babičce a dědovi, a společně s Barfim to vezmou podél vodopádů Bílé Opavy. 

Prý tam bylo krásně. Bárfi říkal, že to byla zívačka. 

No ale mě se zdá, že pro kočárek to opravdu nebylo.

S babičkou a dědou jsme měli v plánu cestu autobusem. Ale protože jsme se nevešli, nakonec jsme nahoru přeci jen museli po tom asfaltu.

Na Ovčárně jsme si dali oběd a potom hurá na vrchol.

Nebyla ani sobota ani neděle a stejně tam bylo lidí jak mravenců. Nemohla jsem na to koukat a raději jsem si zdřímla. Řekla jsem si, že mě nahoře určitě vzbudí.

Pěkně tam foukalo. Nacpali mě do bundy a čepice. No ale myslím, že mě to slušelo.

Překvapilo mě, kolik se toho na jeden kopec vejde. Vysílač, rozhledna, ubytovna a restaurace. I točenou zmrzlinu tam prodávali. Mě se ale nejvíc líbila víla z Bílé Opavy. Byla prý tak krásná, že se do ní jeden mládenec zamilovat tak moc, až se kvůli ní v té Opavě utopil. No to je přece hrůza.

Cestou zpátky už jsme se do autobusu vešli. Byla to moje první cesta hromadnou dopravou :-)

Než jsme se dostali zpátky na chalupu byla jsem tak unavená, že jsem se rozhodla následující den žádné vrcholy nezdolávat.

Máma s tátou souhlasili, a tak jsme si udělali jen procházku lesem a nasbírali nějaký ty houby. 

Nejvíc si to užil Barfi. Vymetl doslova každou louži.

No a já jsem zvolila relaxaci v kočárku. Musela jsem přeci načerpat síly. Do konce dovolené zbýval už jen jeden den a ještě byl v plánu Sovinec a zas nějaký vodopády.

To ale až příště...

Vaše Ingridka