Ingridka vypráví - Pásli ovce valaši

Volala jsem Ježíškovi. 

"Příjdeš zase jako loni?"

Neříkal nic.

Asi nás chce napínat. 

Zkusíme mu zazpívat. 

"Hajdom, hajdom, tydlidom."

Víte, která to je?

Ne?

Tak si zopákněte koledy, ať k vám večer Ježíšek trefí. 

ŠŤASTNÉ A VESELÉ 

přeje 

Ingridka 

a tentokrát i za mámu i tátu.

☃️

Ingridka vypráví - Tak kam vlastně pojedeme?

Čau všichni.
Vánoce jsou za rohem, Ježíšek už strká dárky do pytle a já vám pořád ještě dlužím poslední "letní" vyprávění. To jsem ale ostuda.

Takže stručně.
 Jak to bylo, když jsem byla poprvé u moře.

Jednoho dne uprostřed září k nám přijela teta se strejdou. Společně jsme naskládali do jednoho auta všechno, co se může u moře hodit.

Po desáté večer naložili do auta i mně.

"Tak kam vlastně pojedeme?" Povídá strejda.

No a ráno jsem se probudila na Krku. 

(To je ostrov v Chorvatsku, víme?)

Tam vám bylo krásně. 

Ubytování jsme hledali pochopitelně podle toho, jakou měli skluzavku.

U moře jsme pobyli několik dnů.

A když už nás to nebavilo, odjeli jsme k jezeru.

Kdo jste to nepoznali, je to jezero Bled ve Slovinsku. 

Bylo teplejší než moře, ale koupal se jen Barfi.

Na noc jsme si vybrali kemp u Bohinjského jezera, protože kousek od tam byla lanovka, kterou jsme se hned ráno vyvezli až do nebe.

Tak vysoko jsem asi ještě nebyla a bála jsem se jenom trošku.

Jediný, kdo z výletu do oblak nebyl nadšený, byl Barfi.

Do lanovky si musel nasadit náhubek a to se mu fakt nelíbilo.

Za to, že byl tak statečný, jsme ho ještě vzali na koupačku. 

A pak už hurá směr domů.

Tak, a teď už dost o letním cestování, teď už se těším na Ježíška.

Venku to na Vánoce zatím moc nevypadá, ale připravujeme se zodpovědně.

S mámou pečeme cukroví, zpíváme koledy a Polárním expresem už jsem jela třikrát.

Taky se nalaďte vánočně.

Nikam nespěchejte.

A nezlobte, nebo vám Ježíšek nic nepřinese.

Já se taky snažím, i když je to někdy těžké.

Ale snad nějaký ten dáreček pod stromečkem najdu.

Tak zase příště.

A třeba o tom, jak jsem lovila kapra ve vaně.

Uvidíme :-)

Vaše Ingridka

Ingridka vypráví - Hlavně když nezamrzají kaluže aneb léto část druhá

Ahoj všichni. Letní vyprávění pokračuje.

V srpnu toho bylo taky dost.

Nejdřív jsem byla s tátou, mámou a Barfim na dračích závodech.

Ostatní se možná nadřeli, ale pro mě to byla pohodička.

Třetí místo, už nevím v jaké kategorii, asi nejvíc ocenil Barfi.

Další týden jsem si byla zaplavat, protože jsem měla ještě nevybrané lekce za zimní marodění.

A pak jsme zase vyrazili k babičce a dědovi.

Máma s tátou se ale moc nezdrželi. 

Hodili na záda batohy a vydali se na Orlickou hřebenovku.

Vlakem a autobusem se dopravili do Olešnice v Orlických horách, a pak už jen po svých.

Nejdřív přes Vrchmezí na Masarykovu chatu.

Zdolali nejvyšší vrchol Velkou Deštnou.

Tam ale nic moc, tam se teď staví rozhledna.

První noc strávili někde u Kunštátské kaple.

Vítr, tma, zima, déšť...brrrr.

Ráno si to namířili na Anenský vrch.

Počasí prý nic moc. Ale jak říká táta, hlavně když nezamrzají kaluže.

Pak se zastavili u tvrze Hanička. Jen nevím, jestli to bylo kvůli pivu a párku nebo selfíčku s tankem.

Kolem velkého množství řopíků a bunkrů (jestli nevíte, co je to řopík, tak máte zásadní nedostatek ve vzdělání) doputovali až k Zemské bráně.

Druhou noc zavzpomínali na dětství, když přespali v táborové chatičce.

A pak už jen proběhli kolem Pastvinské přehrady do Letohradu.

Kousek se svezli vlakem a z Chocně už to došlapali. 

A došli móc uťapkaný.

Já jsme mezi tím pochopitelně měla zcela jiný program.

  

Kromě obvyklých her s dědou, jsme si tentokrát udělali výlet do Zoo.

Bylo tam spoustu zvířátek.

Některá jsem ani neznala.

A některá mě vzala mezi sebe.

Došlo i na oblíbený párek v rohlíku s kečupem

a prolízačky se skluzavkou.

A protože je to psaní zase už dost dlouhý, nechám si něco na příště.

V září to taky byla jízda.

Tak se mějte krásně. 

A teple se oblékejte. 

Venku se ochladilo a brzy dojde i na ty kaluže.

Vaše Ingridka

Ingridka vypráví - Plout tím správným směrem aneb léto část první

Léto jsme zahájili na řece. Ale to už víte. 

A co dalšího jsme podnikli? 

Bylo toho hodně.

A vezmu to i za mámu a tátu.

Máma s tátou vyrazili na jachtu.

Moc se jim tam líbilo.

Počasí měli krásné, ale na plachtění prý málo foukalo.

Nějak jim to nevěřím.

Asi bych se tam ještě trochu bála. 

Plavat se sice učím, ale moře je moře.

Máma říká, že když je člověk na lodi se správnými kamarády, dá se plout vždycky jen tím správným směrem. Moc tomu nerozumím. Větru se poručit přece nedá. Ale tomu o těch kamarádech asi jo. Taky mě přivezli jednoho nového. Malého námořníka, co se jmenuje Momo. Teď mi hlídá postýlku a někdy mě doprovodí i do školky.

Já jsem zatím trávila prázdniny u babičky a u dědy.

A byla to pohodička.

Pořád jsme si hráli.

Jezdili jsme na výlety.

Mohla jsem papat samý dobroty.

Našla jsem si nové kamarády.

No ale někdy jsem musela i pomáhat. Jinak by to babička sama nezvládla.

Tak a to všechno bylo v červenci.

Co se dělo v srpnu a září vám povím zase příště.

Ať toho nemáte moc naráz. Dlouhé články přece nikdo nečte ;-)

Mějte se hezky a nezapomínejte na svoje kamarády :-)

Vaše Ingridka

Ingridka vypráví - Poprvé na vodě

Ahoj všichni.

Dlouho jsem se neozvala. No já za to nemůžu. Máma má pořád spoustu jiné práce a ke psaní mě nepustí, jak je rok dlouhej. Trošku jsme to tu ale pozměnily a zkusíme se polepšit i v tom psaní, protože zážitků si stíháme udělat hodně :-)

A teď k věci. Byla jsem poprvé na vodě. Nejdřív jsem se trochu bála, ale rychle jsem zjistila, že je to vlastně velká pohodička. 

Sjížděli jsme Ohři od Sokolova až někam za Vojkovice. Ale abych vám to ukázala na mapě po mě opravdu nechtějte :-)

Většinou teklo vody dost, někde jí bylo o něco méně, a některá místa se dala projít pěšky.

Na konci prvního úseku se nám zničeho nic objevil nad hlavou véééliký hrad Loket.

Byli jsme moc unavení, takže prohlídku jsme nechali až na druhý den.

Teta se strejdou mě nejdřív protáhli městem. A pak jsme koukli i do hradu. 

Výhled tam byl krásný, ale sklepní expozici jsem opravdu odmítla. Snad až trochu povyrostu. Historie vězeňství zatím není mé oblíbené téma. Zatím jsem u princezen.

Druhý úsek Ohře vedl kolem Svatošských skal, ty byly moc krásné, a končil na okraji Karlových Varů. A hádejte, co to znamená? No jasně, navštívili jsme dějiště právě probíhajícího filmového festivalu. A co všechno je třeba stihnout v Karlových Varech?

Vyfotit se s celebritou a tím nemyslím mámu.

Postávat na těch nejdůležitějších místech. Nikdy nevíte, koho potkáte.

Ochutnat nějaký ten zdravý pramen. Nic moc povím vám.

Dát si kuřízek s hromadou kečupu.

Nechat se pocákat tím hlavním pramenem. Mimochodem osvěžení nic moc. Voda byla teplá.

A nezapomenout poslat nějaké ty pozdravy. Máma říkala, že když byla malá, byla poštovní schránka skoro na každém rohu ulice. Nevěřím.

Poslední úsek plavby vedl kolem Kyselky. Kdysi to prý bylo krásné lázeňské místo. No, teď to vypadá, že to všechno brzy spadne.

Noc jsme strávili v super tábořišti (říkal táta) u hodně starého Mlýna na Ohři. Ve Mlýně měli pořád otevřeno, i když tam nikdo nebyl, moc dobře vařili a tátovi chutnalo pivo. Dokonce tolik, že šel spát později než máma.

A protože jsme měli ještě jeden volný den....

...vzali jsme to přes Karlštejn.

Máma obdivovala architekturu hradu a mluvila něco o bohaté historii. Ne že by to tátu nebavilo, ale asi si všímá i jiných věcí. Vzal si mámin foťák a "chytali" jsme spolu motýli.

Cestou domů, tedy vlastně za babi a dědou na chalupu, jsme se stavili u Velké Ameriky. To je jezero za námi. Teda bývalý lom, abych byla úplně přesná.

A pak už mě bolely nožičky a měla jsem hlad. Tak jsme se stavili na oběd a zbytek cesty na chalupu jsem skoro celý prospala.

Na vodě to bylo príma. Ale aby to nebyla nuda, musí se to obohatit zajímavým výletem.

A víte, co je nejdůležitější?

Aby tam byla skluzavka :-)

Mějte se krásně.

Vaše Ingridka