pondělí 24. prosince 2018

Vánoční přání

Milý Ježíšku.

Jen pár přání mám.
Ať dnes není nikdo sám,
ať jsme všichni zdraví
a život nás baví.

Že jsem skromná
 a zdá se ti to málo?
Tak já přidám.

Umět pozorovat svět,
vždycky najít cestu zpět,
každý den něco nového zažít,
jeden druhého si vážit,
a nebát se jít za svým snem.

To bych přála všem.

Protože Ježíšku,
já už šťastná jsem.

Veselé Vánoce
přejí
Verča, Kuba
a
Ingridka




pátek 12. října 2018

Ingridka vypráví - O dýni a jiné zábavě.

Ahoj všichni.
Těšíte se na vyprávění o dýni?
Ještě počkejte.
 Než jsme se k tomu s tátou dostali, stihli jsme spoustu jiné zábavy.


Třeba houbaření. To mě baví. Když se mi nechce po svých, dělám, že mě bolí nožičky. No a tak se nesu. Prý bychom jinak nikam nedošli.


Ale když najdu hříbek, musím rychle zpátky na zem. 
Aby mi ho někdo nevyfoukl.


Barfi si to taky užil.
Po svém.


V Brně se konaly poslední letošní dračí závody. To jsem si nemohla nechat ujít. Zatímco si máma s tátou máchali ruce ve studené Svratce, přemýšlela jsem, co si dáme k obědu.


Taky jsem vyzkoušela nové hřiště.
 Je parádní, ale moc dětí tam zatím nechodí.


No a pak už došlo na tu dýni.
Tátovi jsem musela ukázat, jak se správně dlabe. On to od loňska úplně zapomněl.


"Oči budou někde tady."


Povedlo se.


A svítí.
Taky už máte vydlabáno?

Mějte se krásně a zase někdy příště.
Vaše Ingridka









pátek 28. září 2018

Udělat si radost...

...kousek vřesu vždycky snesu.


Dostala jsem část výzdoby z jedné krásné svatby.
Děkuji Terezko.


A teď mi dělá radost před domem.


Barfimu dělá radost sluníčko.


A Ingridce udělalo radost nejen společné plavání,


ale i zakoupená halloweenská dýně.
Hm, příští vyprávění bude asi o dlabání.
Tak se těšte.

A taky si udělejte radost.
Sluníčko svítí, houby pořád ještě rostou.
Hurá do lesa.

Mějte krásný den.
Verča





čtvrtek 13. září 2018

Ingridka vypráví - a je po prázdninách...

Chcete vědět, co jsem dělala celé léto?
No bylo toho tak moc, že jsem počítač ani nestihla zapnout.
Uvařte si kafíčko a pohodlně se posaďte.
Začínáme.


Léto přišlo dřív než obvykle. Nemohla jsem se dočkat, až si budu máčet nožičky v nějaké krásné vodičce.
Máma s tátou mě vzali na ty jejich závody na Prýgl (to je Brněnská přehrada, kdyby někdo nevěděl). Nachystala jsem si plavky a plavací pásek i rukávky. No nakonec z koupání nebylo nic. Byl sice teprve začátek června, ale voda už byla tááák zelená, že ani Barfi by tam nevlezl. A tak jsem tam aspoň naházela všechny kamínky, co jsem našla.


Protože byl ještě školní rok, zajela jsem zkontrolovat kvalitu výuky na mé oblíbené ZUŠ Vysoké Mýto.
Ano, kvalita je stále vysoká. Máma se naučila novou ukolébavku a mě napadlo, jestli by ze mně náhodou nebyla dobrá mažoretka.


Když už se v rybnících a přehradách nedalo koupat, rozhodla jsem se je pokořit v lodi.
Nejdřív byla zkouška nasucho. 
Barfi mě vysvětlil, jak se používá píšťalka. On sám to neumí, ale sem tam na něj někdo pískne.


A pak hurá na vodu.
Konečně jsem se mohla přesvědčit, že táta s mámou opravdu umí držet pádlo v ruce.
To byla krása. Moc se mi to líbilo. Z lodičky jsem slezla až výměnou za dobrý oběd.


Taky jsme chodili hodně na procházky. Někdy i s babičkou a dědou.
Třeba údolím řeky Krounky. Dědu s babičkou jsem musela popohánět. Strašně se loudali. Nevěděli asi, že na konci cesty jsou houpačky a pískoviště i skluzavka. Ale já jsem to tušila.


Ona i ta cesta byla nakonec zajímavá.
Babička s mámou přelezli pár žebříků a pak machrovaly. Že prý nějaký ferraty nebo co. Tak chápete to?


A pak jsme vyrazili na dovolenou do Českého lesa.
Já, máma a táta, babička s dědou, i Barfi jel.
Měli jsme pronajatou roztomilou chatičku s balkónem a výhledem na rybníček. Jen sezení mohlo být pohodlnější.


Každý den jsme něco podnikali.


V Domažlicích měli moc pěkné náměstí s kašnou,


v zámecké zahradě altán vhodný na zpěv, ale co hlavně?
Hlavně jsme našli jeden dům, ve kterém bylo aspoň milión mašinek a vláčků a na zahradě jezdila Líza:-)


Taky jsme vylezli na nějakou rozhlednu. Čerchov se ten kopec myslím jmenoval.


Všichni se tvářili, že je to náramně zajímá.
Mě a Barfiho to ale fakt nebavilo.


Cestou zpátky jsme trochu zabloudili a hned to bylo veselejší.
Táta mě totiž naučil lézt po skalách.


Taky jsme navštívili zříceninu hradu Ryzmberk, kde bylo zavřeno.


Vykoupali jsme se v lomu Lomečku, kde se speciální chodbou (na obrázku za mnou) dalo slézt až na dno a pozorovat rybí hemžení zblízka.


Co mě ale opravdu nadchlo byl Dům přírody v Klenčí pod Čerchovem.
Kromě zábavné expozice uvnitř měli na dvorku jezírko s vodním mlýnem.
Nejvíc si teda u něj hrál děda s tátou.


Ale po chvilce váhání jsem se do vodních hrátek také zapojila.


Zažili jsme i trochu tajemna. To když táta vymyslel, že se vydáme po stopách zaniklých vesnic. Některá místa byla opravdu strašidelná.


Člověk by nevěřil, kolik se toho dá stihnout za jeden týden.
A nejen člověk. Barfi s medvídkem Puntíkem vyšplhali k pomníku Jindřicha Šimona Baara. Že Barfi vleze všude už víme, ale jak se tam dostal ten medvídek? Hm...


Při návratu jsme ještě omrkli zámek Horšovský Týn a pak hurá domů.
Během srpna jsem toho taky stihla hodně. Hlavně s mámou. Zahrada, les, nějaký to koupaliště...a táta? Táta mě vzal na paddleboard. No nic moc vám řeknu.


Na závěr ještě jednu skákací.


Á hop.
A je konec sukýnkám a šatičkám.
Ale nezoufejte. Na podzim se toho dá taky hodně zažít.


A úplně nejlepší je se na to pořádně vyspat.
Tak zase někdy příště.

Dobrou noc.
Vaše Ingridka






































úterý 29. května 2018

Dámská jízda

Ingridka byla tak hodná a pustila mě nejen na tento blog, ale i na jednu skvělou dámskou jízdu do Špindlu.


Bylo co pít.


Bylo co jíst.


Svezly jsme se lanovkou na Medvědín.


A tam jsme se na chvíli vrátily do dětství.


No prostě tam bylo krásně.


A ta nevěsta, kvůli které se to všechno konalo, si nakonec našla i ženicha.


Nebo to není ten pravý? 
;-)

Krásný den
Vám přeje 
Verča










středa 16. května 2018

Ingridka vypráví - chodíme chodíme...

...sloupenskými lesy.

Co je Pochod sloupenskými lesy už víte z loňského vyprávění zde.
Takže tentokrát jen stručně.


No těšila jsem se moc. 
"Tak holky, jdeme, jdeme."


Asi jsem přepálila začátek. 
Ale do batůžku se pořád ještě vejdu.


V polovině cesty jsme dali pauzu.
"Táto, opeč buřta."


Mňam, ten byl :-)


Když jsme nevěděli kudy kam, jeden strejda nám ukázal cestu.


No bylo to dlouhý a náročný. 
15 km jednoho unaví.


A bylo krásně a všichni to zvládli.
I Barfi, který v cíli děkoval tomu strejdovi za to, že jsme nezabloudili. No a teď jsou z nich kamarádi.


A kdo chtěl, dostal diplom a placku.
Já mám diplom a dvě placky.
To jsem ale šikulka.
Jediný co mě mrzí je, že mě táta nepustil na skákací hrad. 
Tak snad příště.

Tím prohlašuji turistickou sezónu za zahájenou.
Vaše Ingridka



S Ingridkou na výletě: Strašidlo z jeskyní aneb Cesta za pokladem

Tak vám povím, jak jsme jednu sobotu hledali poklad.  Chcete? Na pomoc jsem si vzala tetu, strejdu, babičku a dědu. Mámu a tátu samoseb...