Máma dnes říkala, že je vděčná, že s tátou našli odvahu se zadlužit a koupit dům se zahradou a navíc u lesa.
A co se dá dělat, když nikam moc nemůžete?
Třeba vyrobit hmyzí domeček.
Ten teda dělal táta, ale my s mámou jsme na něj nasbíraly stavební materiál.
Taky se dá zahradničit.
Když bylo pár dnů teplo, zasela jsem trochu hrášku.
Jo jo, sama. Máma mi to jen připravila a zbytek nechala na mě.
Pak se ale zase ochladilo. Tak snad nám to nezmrzne.
A když už vás to venku nebaví, můžete si něco upéct.
Třeba chleba.
Když mámě pomůžu, vždycky je moc dobrý.
Taky poslední dobou hodně šijeme.
Kromě roušek, které si teď doma vyrábí snad všichni, zbyl čas i na jednoho skřítka.
Skřítky už mám celkem tři a každý je jiný. Tenhle se jmenuje Poslouchánek. Máma si ho vždycky dopředu nakreslí. Spolu vytaháme všechny kousky látek, co máme. A já se pak nemůžu dočkat, jestli se povede. Skřítek nakonec vypadá úplně jinak, jak na obrázku, ale mě se vždycky líbí. Takže se vlastně povede pokaždé.
:-)
Už aby se pořádně oteplilo.
Dnes v noci se mi zdálo o tom, jak na zahradě opékáme buřty.
Mňam.
Těším se.
Myslím, že je důležité se na něco těšit.
Hlavně ráno. Pak se totiž úplně jinak vstává.
:-)
A na co se těšíte vy?
Tak se mějte krásně
buďte zdraví
a na něco se těšte.
Vaše Ingridka
