Vysokomýtský víkend

Do "Mejta" jezdím ráda. S Ingridkou si hraje babička a děda, já nemusím vařit a vždycky pustím z hlavy všechny myšlenky na to co bych "měla nebo chtěla" a nestíhám.

A zasněžené procházky jsou všude krásné.

Jednu jsme absolvovali se sáňkami.

Barfi měl moc energie, tak jsme ho zapřáhli. No nic moc. Potřeboval by buď tvrdý trénink nebo ještě tak tři parťáky.

Na druhou jsme zvolili kočárek a vzali to více městem.

Stihli jsme i bruslení. Na zasněženém rybníku to ale stejně nejvíc slušelo Barfimu. Asi proto, že má čtyři nohy a na nich neměl žádné brusle. Jednoznačná výhoda větší stability na kluzkém povrchu.

Odraz slunečních paprsků na bílých závějích,  pocukrované větve stromů, červené nosy a ledový vzduch v plicích. To je ta pravá zima.

Zatopit v krbu, uvařit čaj.

Mějte se krásně

Verča

Sáňkujeme

Když už napadlo tolik sněhu,  půjčili jsme si sáňky.

Nejdřív jsme je zkoušeli na zahradě, čímž jsme vyrušili Barfiho z lovu.

A tak se k nám přidal a chtěl Inušku táhnout sám.

Moc mu to nešlo.

Odpoledne už jsme vyrazili bez Barfiho.

Sáňky byly přijaty velmi pozitivně :-)

Už se těším na víkendové rodinné sněhové dovádění.

Mějte se krásně
Verča

Ingridka vypráví

O víkendu u nás bylo živo.  Přijela sestřenka Deniska, její rodiče a teta Zuzi s Miloškem. Milošek je pejsek. To jen aby to někoho nemátlo.

Máma slavila narozeniny. Dva dorty jako já ale nedostala.

V sobotu po obědě jsme všichni vyrazili na procházku.  Mě se teda v tom mrazu moc nechtělo,  ale když všichni tak všichni.

Tety se střídaly u kočárku. Že se na ně významně mračím, vůbec nebraly vážně.

Barfi byl rád, že má kamaráda a nadšeně mu ukazoval, jak to u nás v lese chodí. Ale myslím, že ho to moc nezajímalo.

No a Denda chtěla sáňkovat, ale nepřivezla si sáňky. Tak se musela spokojit s pytlem sena. Že se na něm opravdu jezdit dá, si vyzkoušeli skoro všichni. Jako malý děti. Já jsem raději zůstala ve vyhřátém kočárku. Když jsem viděla, jak se i táta s mámou válí ve sněhu, rozhodla jsem se přece jen počkat, až budou ty sáňky.

Hodinka na tom mrazu bohatě stačila. Jen Deniska měla málo a ještě uválela půl zahrady. Asi aby Barfi nemusel přeskakovat závěje.

No byla to legrace. 

A překvapila jsem strejdu. Usmála jsem se na něj a to on opravdu nečekal :-)

Tak se mějte hezky a taky se na sebe usmívejte.

Vaše Ingridka