Ahoj všichni.
Dlouho jsem se neozvala. No já za to nemůžu. Máma má pořád spoustu jiné práce a ke psaní mě nepustí, jak je rok dlouhej. Trošku jsme to tu ale pozměnily a zkusíme se polepšit i v tom psaní, protože zážitků si stíháme udělat hodně :-)
A teď k věci. Byla jsem poprvé na vodě. Nejdřív jsem se trochu bála, ale rychle jsem zjistila, že je to vlastně velká pohodička.
Sjížděli jsme Ohři od Sokolova až někam za Vojkovice. Ale abych vám to ukázala na mapě po mě opravdu nechtějte :-)
Většinou teklo vody dost, někde jí bylo o něco méně, a některá místa se dala projít pěšky.
Na konci prvního úseku se nám zničeho nic objevil nad hlavou véééliký hrad Loket.
Byli jsme moc unavení, takže prohlídku jsme nechali až na druhý den.
Teta se strejdou mě nejdřív protáhli městem. A pak jsme koukli i do hradu.
Výhled tam byl krásný, ale sklepní expozici jsem opravdu odmítla. Snad až trochu povyrostu. Historie vězeňství zatím není mé oblíbené téma. Zatím jsem u princezen.
Druhý úsek Ohře vedl kolem Svatošských skal, ty byly moc krásné, a končil na okraji Karlových Varů. A hádejte, co to znamená? No jasně, navštívili jsme dějiště právě probíhajícího filmového festivalu. A co všechno je třeba stihnout v Karlových Varech?
Vyfotit se s celebritou a tím nemyslím mámu.
Postávat na těch nejdůležitějších místech. Nikdy nevíte, koho potkáte.
Ochutnat nějaký ten zdravý pramen. Nic moc povím vám.
Dát si kuřízek s hromadou kečupu.
Nechat se pocákat tím hlavním pramenem. Mimochodem osvěžení nic moc. Voda byla teplá.
A nezapomenout poslat nějaké ty pozdravy. Máma říkala, že když byla malá, byla poštovní schránka skoro na každém rohu ulice. Nevěřím.
Poslední úsek plavby vedl kolem Kyselky. Kdysi to prý bylo krásné lázeňské místo. No, teď to vypadá, že to všechno brzy spadne.
Noc jsme strávili v super tábořišti (říkal táta) u hodně starého Mlýna na Ohři. Ve Mlýně měli pořád otevřeno, i když tam nikdo nebyl, moc dobře vařili a tátovi chutnalo pivo. Dokonce tolik, že šel spát později než máma.
A protože jsme měli ještě jeden volný den....
...vzali jsme to přes Karlštejn.
Máma obdivovala architekturu hradu a mluvila něco o bohaté historii. Ne že by to tátu nebavilo, ale asi si všímá i jiných věcí. Vzal si mámin foťák a "chytali" jsme spolu motýli.
Cestou domů, tedy vlastně za babi a dědou na chalupu, jsme se stavili u Velké Ameriky. To je jezero za námi. Teda bývalý lom, abych byla úplně přesná.
A pak už mě bolely nožičky a měla jsem hlad. Tak jsme se stavili na oběd a zbytek cesty na chalupu jsem skoro celý prospala.
Na vodě to bylo príma. Ale aby to nebyla nuda, musí se to obohatit zajímavým výletem.
A víte, co je nejdůležitější?
Aby tam byla skluzavka :-)
Mějte se krásně.
Vaše Ingridka
