Slíbila jsem vám víc fotek ze svatby táty a mámy. Tak tady jsou.
Vybírání bylo těžké, protože obrázků jsme od paní fotografky dostali moc moc moc. Před obřadem si všichni mohli dát řízeček, cukrovíčko, kafíčko nebo vínečko. Jak si hosté mastí prstíky vám ukazovat nebudu. Důležitější je to, co bylo potom.
Nejdřív tátu přivedla k oltáři jeho máma (to je moje babička, kdyby to někdo nevěděl).
Potom jsem přišla já s mámou. Tedy máma přišla a mě si přinesla. Bylo to moc pěkný překvápko. Celou dobu jsme se totiž schovávaly, aby nás nikdo neviděl. Ti koukali jak nám to sluší :-)
Těšila jsem se, že budu celou dobu s mámou. Ale strčili mě babičce na klín.
Co jsem měla dělat? Máma se musela držet táty za ruku a tu kytku taky nemohla odložit.
Doufala jsem, že to nebude dlouho trvat. Nejdřív něco povídala ta paní s medailí na krku. Potom si táta s mámou něco slibovali, vyměnili si prstýnky a nakonec se pusinkovali. To vám byla romantika. Úplně mě to dojalo.
Jak začali gratulace, konečně jsem se mohla pochovat u mámy. Ale jen na chvíli. Ženich s nevěstou museli projít špalírem. Osobně nechápu, proč jsem nemohla taky. Bylo mi to líto, a tak jsem se zase rozplakala.
Než popraskaly všechny poletující bublinky, oblíkly jsme si s mámou bundy. Měly jsme stejný heč. No a jak jsme vyšli ven, začali po nás všichni házet rýží. Trochu mě to překvapilo, ale prý to bylo pro štěstí.
Ještě všichni společně.
A pak hurá na oběd a do kočárku, spinkat, konečně.
Aspoň jsem si to myslela. Jenže najednou se všichni vrátili dovnitř. Že se jako ještě budou fotit, protože venku je na to moc zima. S tím jsem tedy opravdu nepočítala.
Takže příště uvidíte ještě něco málo ze společného focení a pak už snad bude ta hostina.
Ani nevíte, jak moc už se mi chtělo spát.
Tak se zatím mějte hezky.
Vaše Ingridka
Žádné komentáře:
Okomentovat